Poslední léta zaznamenala velký pokrok v porozumění úlohám sacharidů (cukrů) v metabolických pochodech. Schopnost proteinů vázat sacharidy je velmi rozšířená, mají ji všechny živé organismy od virů až po primáty. Zahrnuje nejméně čtyři typy interakcí.
| 1. | Molekula s molekulou: antigen s glykanem, enzymy cukerného metabolismu se substrátem, proteoglykany s hyaluronovou kyselinou, vnitrobuněčné lektiny s glykoproteiny. |
| 2. | Molekula s buňkou: bakteriální transportéry a antiportéry cukrů, toxiny s povrchovými sacharidy, povrchové lektiny s glykoproteiny, růstové faktory s povrchovými proteoglykany. |
| 3. | Virus s buňkou: myxoviry s povrchovou sialovou kyselinou, HIV s dendritickou buňkou. |
| 4. | Buňka s buňkou: povrchový bakteriální lektin s epiteliálním povrchovým sacharidem, lymfocyty se sacharidem na lymfatických uzlinách, lektiny na aktivovaných endoteliálních buňkách se sacharidy na leukocytech. |
