Lógr z kafe přetvoříme v nadějný materiál budoucnosti. Z použité mleté kávy můžeme připravit celulózová nanovlákna (cellulose nanofibers, zkráceně CNF) reakcí s 2,2,6,6-tetramethylpiperidin-1-oxylovým radikálem. Chemickou strukturu vidíme na obrázku. Už předpona nano- svědčí o tom, že jde o skvělý materiál budoucnosti. Co není nano není cool ani in :-). Jde o vlákna z makromolekul celulózy, která mají vysoký poměr délky k šířce. Při délce v mikrometrech průměr dosahuje nanejvýš nižších desítek nanometrů. Většina kávové sedliny v současnosti končí na skládkách, i když někde funguje jako substrát pro pěstování hub, pro výrobu bioplynu nebo jako přídavek do kompostu. Celulóza tvoří polovinu váhy suché kávové sedliny.

Konečným cílem podle šéfa výzkumu prof.Izuru Kawamury z Jokohamské národní univerzity „je vytvořit udržitelný recyklační systém s našimi celulózovými nanovlákny v kávovém průmyslu. Stále více restaurací a kaváren nesmí používat brčka na jedno použití. V souladu s tímto trendem chceme vytvořit průhledný šálek na kávu a brčko na jedno použití z materiálu s obsahem celulózových nanovláken z použité mleté kávy. Doposud se vyrábějí z produktů zpracování dřeva, jako např. buničina.“

Kompozitní materiály z plastů a CNF dosáhnou při nižší hmotnosti pevnosti oceli, takže možná brzy půjde o klíčovou surovinu v automobilovém průmyslu. Jedním z řešení, jak vyhovět stále přísnějším emisním normám, je celkové vylehčení konstrukce. 3D tisk z pryskyřice s nanovlákny představuje dobře zvládnutou technologii, což může vést k řadě dalších aplikací. Nanocelulóza má i řadu jiných použití, můžeme z ní připravit i pružné folie, pěnu nebo gel, takže lze využít např. jako nekalorická zahušťovací přísada do omáček. Možná půjde brzy o značně vyhledávanou a ceněnou komoditu.

Jako zdroj CNF může sloužit i trus slona, který stráví jen 30 - 40 % rostlinné potravy, kterou sežere. Mechanické a enzymatické působení při nízkém pH žaludku běžná rostlinná celulózová vlákna rozmělní na nanovlákna. Ostatní složky trusu lze odstranit pomocí roztoku hydroxidu sodného. „K výrobě nanocelulózy potřebujete hodně energie, ale s trusem jako výchozím materiálem můžete snížit počet kroků, které musíte provést, jednoduše proto, že zvíře už rostlinu rozžvýkalo a působilo na ni kyselinou a enzymy. Nanocelulózu, která má stejné nebo dokonce lepší vlastnosti než nanocelulóza ze dřeva, můžete vyrobit levněji s nižší spotřebou energie a chemikálií,“ uvádí Andreas Mautner z Vídeňské univerzity.