Pavoučí vlákno představuje vynikající materiál s vysokou pevností. Jeho výroba ve větším měřítku představuje problém. Velkochov pavouků nepřichází v úvahu, protože pavouci žijí ve svých teritoriích, v nichž nesnesou konkurenta. Vlastní bílkovinu, která vlákno tvoří, není až takový problém připravit pomocí geneticky modifikovaných bakteriích, kvasinek nebo tkáňových kultur. Zásadní překážkou pro získání vláken z takto získaného proteinu je jeho nízká rozpustnost, která neumožňuje využít standardní postupy tažení vláken. Pavouci vlákno ve svých snovacích žlázách vytvářejí pomocí gradientu pH od 7,6 do 5,7, což je na výrobu ve větším měřítku složitá metoda. Problém vyřešili Marlene Andersson, Jan Johansson a Anna Rising spolu s dalšími kolegy ze Švédské zemědělské univerzity v Uppsale a jiných evropských pracovišť. Na výzkumu se podíleli i experti z šanghajské Východočínské univerzity. Přestože pavoučí vlákna vypadají na pohled shodně, jejich přesná chemická struktura, a tedy i vlastnosti, se druh od druhu trochu liší. Rozdíly jsou pochopitelně i v jejich rozpustnosti. Zmíněný vědecký tým zkombinoval DNA z pavouků Euprosthenops australis z čeledi lovčíkovitých (Pisauridae) a křižáka Araneus ventricosus. Vpravili jí do buněk bakterií Escherichia coli, která vyprodukovala bílkovinu s dostatečnou rozpustností. Pro výrobu vlákna pak využili standardní postup, při kterém se rozpuštěná bílkovina po průchodu kapilárou sráží ve vlákno v kyselé lázni. Na obrázku vidíme křižáka A. ventricosus na fotografii Masaki Ikedy (CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Araneus_ventricosus_L._Koch_090701.jpg).
